Před šesti měsíci, chladného třetího ledna, odstartovaly všechny kluby v Soccerverse na stejné startovní čáře. Účetní knihy jsou teď uzavřeny. V hlavních ligách se odehrálo 38 kol, tabulky se zastavily a dříve, než se slova ujmou poháry a letní reset, dostala Sezóna 3 jasné obrysy.

Byla to především sezóna, v níž se ty nejlepší kádry naučily krutou pravdu: v Soccerverse slova *nejlepší* a *šampion* neznamenají totéž.

Dynastie, které odmítly padnout

Začněme v Dánsku, protože nic v této sezóně nebylo tak neúprosné. København pod vedením manažera Fatincasa vyhrál třetí titul v řadě, a slovo „vyhrál“ to dostatečně nevystihuje: 102 bodů z 38 zápasů, 33 výher, 116 vstřelených a 13 inkasovaných gólů — rozdíl skóre plus sto tři a šestnáctibodový náskok na druhý Brøndby. Tři tituly v řadě už nejsou jen úspěšná série. Je to režim.

Portugalsko nabídlo klidnější verzi stejného příběhu. Porto pod vedením SoccerversePortugal obhájilo titul, když skončilo s 93 body, osm bodů před týmem Benfica, který je sice přestřílel v poměru 73 ku 64 gólům, ale přesto skončil druhý. V sezóně plné zvratů všude jinde kontinuita v tichosti dál vítězila.

Giganti, kteří skončili s prázdnou

A pak je tu druhá strana mince.

Španělsko přineslo tu nejkrutější tabulku ve hře. Barcelona má nejlépe hodnocený kádr v zemi — s průměrem 92 —, největší stadion, největší fanouškovskou základnu a kádr přestavěný za devíticiferné částky. Skončili třetí. Nad nimi dva kluby z Madridu prostě odmítly mrknout: Madrid White pod vedením manažera Gevenito získal titul s 85 body, zatímco Madrid Red manažera TeteBarriero3 je pronásledoval až na konečných 82 bodů.

Lidé v centru dění prožívali každou minutu.

Battle for la liga has been worst than a bloody war battle.

Even Barcelona, 3rd of our league, will be the champions or near in other top-5 ones.

A nemá vůbec nepravdu — a zde je číslo, které to dokazuje. Barcelona skončila se 76 body. Sedmdesát šest bodů byl přesný počet, který stačil na vítězství v Anglii.

Angličtí giganti narazili na stejnou zeď z druhé strany. Manchester Blue pod vedením manažera Phesiola — nejdražší sestavený kádr v divizi — prohrál za celou sezónu pouze pět zápasů, a přesto skončil druhý, když ho zničilo patnáct remíz. Tým, který nikdo nedokázal porazit, nedokázal vyhrát ligu. Titul místo toho putoval k London Red manažera Sjow: s náskokem sedmi bodů a nejpevnější obranou v zemi, která v 38 zápasech inkasovala pouhých 13 gólů.

Německo bylo k aristokratovi nejkrutější. Bayern disponuje nejlépe hodnoceným kádrem v Bundeslize s průměrem 88 — a skončil pátý.

Rozhodovaly milimetry

Pokud o této sezóně nerozhodly peníze a hvězdná hodnocení, rozhodly ty nejmenší detaily.

Německý titul visel na jediném gólu. Stuttgart i Dortmund skončily se 77 body, oba s 23 výhrami a oba vstřelili přesně 56 gólů. Stuttgart se stal šampionem, protože inkasoval 20 gólů a Dortmund 21 — rozdíl skóre plus 36 ku plus 35. Dortmund má přitom větší stadion, větší fanouškovskou základnu a nejtučnější finanční bilanci v lize. Prohráli titul o jediný gól v průběhu celé kampaně.

Skotsko předvedlo svůj již tradiční souboj na ostří nože v rámci Old Firm: Glasgow Green pod vedením socryptic těsně porazil Glasgow Blue manažera SnakeEyes v poměru 94 bodů ku 91, přičemž oba týmy překonaly hranici sta gólů (106 a 105). V Koreji to bylo také těsné, než se Gangwon pod vedením mijels utrhl na 88 bodů a získal korunu — což je pozoruhodné, vyhrál ji před fanouškovskou základnou čítající méně než 7 000 lidí.

Lavina

Pokud jde o čistou podívanou, na Island nic nemělo.

Reykjavík Fossvogur vyhrál islandskou nejvyšší soutěž se 108 body a 162 góly ve 42 zápasech — a to na stadionu s kapacitou 1 613 diváků. Motorem týmu byl 21letý německý střední útočník, který sám nastřílel 55 ligových gólů. Druhý nejlepší střelec v celé divizi jich dokázal dát šestnáct. Je zcela po právu Hráčem sezóny našich novin a propast mezi ním a všemi ostatními je tím nejabsurdnějším číslem, které Sezóna 3 přinesla.

To přesně odpovídalo náladě. Byla to sezóna lavin — 116 gólů Copenhagen, 106 Glasgow Green, 96 Gangwon — v níž byla propast mezi organizovanými týmy a zbytkem hlubší než kdy jindy.

A všichni ostatní

Titulky sice patří gigantům, ale duše sezóny žila hlouběji v pyramidě. V nižších divizích manažer tayfunk55 získal double (ligu i pohár) s klubem, kterému se to v reálném životě nikdy nepodařilo:

We achieved the double with Samsunspor — a club that has never won a league title or a cup in real life — winning both trophies in sv. It was just as challenging in the game as it is in real life.

Boje o tituly v celých divizích trvaly až do poslední soboty. Manažeři psali projevy do šaten pro kluby, o kterých většina z nás nikdy neslyšela, a mysleli vážně každé slovo. A když bylo konečně po všem, nejlepší přípitek sezóny nepřišel od šampiona z hlavní ligy, ale od postupujícího manažera z nižších pater hry:

Congrats to the winners, the losers, the ones who got promoted and the ones who fought all season. 🥂 to season 3 and 🚀 to season 4!

To je Sezóna 3 v jedné větě. Dynastie se zakopaly, giganti odešli s prázdnou, kluk v Reykjavíku dal 55 gólů a titul, na kterém záleželo nejvíc, byl vždy ten, o který usiloval váš vlastní klub.

Dokonce i Gevenito, který skutečně pozvedl nad hlavu trofej pro vítěze La Ligy, se už díval dál:

Will be crazy if I can hit 100 points a season.

Sezóna 4 začíná už brzy. Někteří z nich toho dosáhnou.